Jiráskův pohřeb v hronovské kronice

21. 03. 2017 22:37:45
12.3.1930 zemřel v Praze Alois Jirásek, národem milovaný spisovatel. Jiráskův pohřeb se stal jedním z největších pohřbů v české moderní historii.

Nekonečný smuteční průvod, katafalk na Václavském náměstí, pouť Jiráskovy urny z Prahy do rodinného hrobu v rodném Hronově - to vše zdokumentováno nesčetnými fotografiemi, a dokonce už i filmovými záběry.

Bohatá fotodokumentace i filmové záběry byly již náležitě zpracovány a jsou běžně dostupné - mj. i díky skvělému pořadu Karla Čáslavského "Hledání ztraceného času".

Pohřeb do rodinné hrobky v Hronově se uskutečnil 19.března 1930.

V hronovské kronice z roku 1930 je úmrtí a pohřbu Aloise Jiráska přirozeně věnována podstatná část - vždyť zemřel jejich nejslavnější rodák!

Úhledné písmo, vznešený styl, podrobný popis vedle subjektivního vyjádření smutku nad ztrátou významného rodáka - to vše lze vyčíst ze záznamu v hronovské kronice. A to vše na více než 30 stránkách!

Alois Jirásek byl pro všechny Hronovany víc než jen slavným spisovatelem - byl i jejich dobrým sousedem.

V neděli 26.8.1928 se Alois Jirásek účastnil položení základního kamene k Jiráskovu divadlu (na místě, kde stávala Felklova chalupa a kde vládl komisař Tuschl z kroniky "U nás"). Alois Jirásek se na slavnosti mj. setkal se svým bývalým učitelem K.Janků. Než třikrát poklepal na základní kámen, tehdy již kmet Jirásek promluvil stále ještě zvučným hlasem:

"Vážení, vzácní hosté, milí rodáci a krajané! Dnešní den bude památný v dějinách města Hronova. Nemějte za zlé člověku starému, že vzpomíná na minulost - starý člověk se vzpomínkám neubrání. Na těchto místech stával dřevěný domek a hostinec "U Habrů". Tady vzala počátek ochotnická představení zdejšího spolku. Je tomu bezmála sedmdesát let. Vedle starších ochotníků byli mladší a zvláště studenti. Vzpomínám vděčně Adolfa Prouzy, Jana Dobše z Radechové a účasti mladých sousedů. Vůdcem a podporovatelem byl v letech šedesátých a již v počátcích, kdy představení trpěla zvůli vrchnosti, dobrý pan Knahl. Jako žáček staré hronovské školy pamatuji první ochotnická představení tady "U Habrů" na nízkém jevišti, vidím ty prosté papírové kulisy a žehnám všem, kdož tenkrát tímto způsobem pomáhali sílit národní sebevědomí. Dnes stojíme u základního kamene nového moderního divadla. Raduji se z pokroku rodného města a přeji mu z té duše, aby nové divadlo bylo mu ozdobou a k užitku svou působností!"

Naposledy ho rodný Hronov spatřil živého koncem roku 1929 - pak už se vrátil jen jeho popel.

Co tedy hronovská kronika zaznamenala o úmrtí a pohřbu Aloise Jiráska? Jak místní vnímali svého slavného rodáka a co pro ně znamenal?

Mistr Alois Jirásek zemřel - tak je velkými písmeny zapsána hlavní událost roku 1930 v hronovské kronice...

"Smutná, truchlivá zpráva roznesla se naším městem ve středu ráno, dne 12.března, že navždy dotlouklo srdce velkého syna československého národa, slavného hronovského rodáka, Mistra Aloise Jiráska...

Není již více mezi živými ten, který svůj národ tolik miloval, který psal krásné děje z doby jeho slávy a utrpení, který probouzel národ ze spánku k životu... Již nebude kráčeti ve svém milém Padolí, které tak krásně zvěčnil ve své kronice "U nás" a "Z mých pamětí". Ale přece bude dřímati svůj věčný sen mezi svými Hronovany uprostřed hřbitova, kde jeho popel uložen jest...

Mistr Alois Jirásek narodil se 23.srpna 1851 v Hronově, Jiráskova ulice č.p.90 a zemřel 12.března 1930 v 6 hodin 40 minut ráno v Praze II, Reslova 1.

Jakmile se Hronované dozvěděli o smrti svého velkého rodáka, konali přípravy, aby jeho pohřeb v Hronově byl důstojný, neboť bylo všem známo, že si přeje věčný odpočinek ve svém milém Padolí. Na domech ihned vyvěšeny smuteční prapory, okna i výklady byly ozdobeny jeho obrazy, černou rouškou zahaleny.

Ještě týž den večer zasedala městská rada a vyslala delegaci do Prahy, by stanoven byl jeho pohřeb v Hronově.

K jeho úmrtí vydalo město smuteční zprávu (parte), na níž je podobizna Mistrova a pod ní nápis z jeho díla "Obnovit paměť minulých dnů a tou osvěžit a posílit a třeba i k svatému boji roznítit... Tou cestou jsem šel, tak jsem pracoval." Na druhé straně: "Pusto a ticho. Je a bude... Všechno srovnáno a zapomenuto, hroby i bolest. Staré Padolí tu tiše spí... Jen jedno se nezměnilo. Umíráček, smrti hlas. Ten jediný ne. Lká, jako lkával. Všem tu odzvonil. Mortuos, plango. Sbohem, sousedé, já ještě přijdu."

Vedle jeho podobizny: Náš milovaný rodák a veliký spisovatel Mistr Alois Jirásek, čestný občan a vážený soused padolský, dotrpěl ve středu dne 12.března 1930 v 6 hodin 40 minut ráno v Praze. Dobušilo zlaté srdce, umdlela požehnaná jeho ruka. V Hronově dne 12.března 1930. Zarmoucení rodáci a sousedé padolští.

Tyto úmrtní zprávy rozeslány všem městům a úřadům v čsl. republice, jakož i úřadům a universitám v zahraničí.

Ve čtvrtek 13.března v 6 hodin večer mělo hronovské obecní zastupitelstvo pietní schůzi.

Tuto zahájil starosta města Václav Fišer za účasti všech členů a velkého počtu návštěvníků. Proslov starosty města byl tento:

"Sbohem, sousedé, já ještě přijdu" tak loučil se s padolskými v Pamětech velký náš rodák - Mistr Alois Jirásek. "Sbohem" mluvily jeho zraky, když před posledním odjezdem, v temné předtuše blížícího se konce loučil se s drahými místy, kde prožil své mládí. V posledních dnech rozrušeni jsme byli všichni zprávami o zhoršení se zdravotního stavu našeho slavného rodáka a čestného občana, nám všem drahého Mistra Aloise Jiráska. Každý s horečnatým napětím sledoval zprávy o jeho nemoci.

V duši každého upřímného našince skryto bylo přání, by pozdravil se náš milovaný Mistr, bychom jej s blížícím se jarem opět v našem městě pozdravili, kam tak rád se uchyloval, kde hledal oddechu, osvěžení a čerpal nových sil.

Upřímné přání nás všech nebylo vyslyšeno.

Jako hromová rána zapůsobila zdrcující zvěst, sdělena včera našemu městu před devátou hodinou dopolední, že týž den, před sedmou hodinou ráno vypustil svoji šlechetnou duši velký, vzácný muž, nenahraditelný bojovník za naše práva, spisovatel, velký syn našeho národa a jeho učitel. Jméno jeho zůstane spjato s našimi dějinami, díla jeho nejdražším, nesmrtelným odkazem našemu národu.

Odchodu jeho želí celý národ. Není více toho skromného učence - buditele, který 13.dubna 1918 vyjádřil památnou přísahu: Nezradit a vytrvat až do konce. Truchlí-li celý národ, tím bolestnější je žal náš, jeho krajanů. Tolik lásky a oddanosti jsme měli a přece tak málo síly, bychom jej zadrželi. Vůle vyššího rozkazu byla mocnější než láska nás všech, kdož jsme jej milovali. Není léku pro utišení bolestí, kterou jsem byli zasaženi my, kteří jsme vždy zjara očekávali jeho návratu v rodný kraj. Jeho příchodem vždy jako když se rozsvítí. Jaké štěstí pro každého, komu bylo dopřáno aspoň shlédnouti jej v jeho letním sídle, když jemu zdraví dovolilo a procházel se po zahradě.

Byl nám vším!

Když roku minulého chystal se k odjezdu do Prahy, nevěřili jsme, že jej více nespatříme. Tíživá předtucha se nás zmocnila, když pozorovali jsem, že Mistr dojemně obchází Hronovem a prohlíží všechna ta milá místa. Cítil blížící se konec? Tušil, že naposledy vstupuje v rodné stavení? Přišel se rozloučit? V to stavení vešel veliký spisovatel a přál si býti sám, se svými vzpomínkami. Rodné stavení! Tam mladou duši živil zdroj poesie, tradice a povah lidských. Zde poklad hlubokých dojmů, ze kterých tak často jeho literární tvoření čerpalo. Vidím ho v duchu, velikého starce, jak stojí ve světničce, o níž píše:

Tu v té světničce zažil jsem čtenářských rozkoší u věku, kdy duch nejživěji vnímá a pociťuje.

Pak v zahradu zašel, všude se rozhlédl, dlouho a teskně laskal svými pohledy vysoké, staré jasany, pod nimiž poprvé mu připadly těžké myšlenky o světě, věčnosti a Bohu. Tenkráte mladý studentík, dnes kmet, před kterým se již otvírá věčnost. Z rodného domku vedly jej kroky kolem padolského kostelíka a památné lípy na hřbitov, kde stanul u rovu své vzácné choti. Další procházka jej vedla k divadlu. Prohlédl sokolské sady, všiml si při projížďce městem bedlivě každé uličky. Tu padl na nás smutek, neb viděli jsme, že Mistr se se svým rodným Padolím loučí. Jakoby na dalekou cestu navždy se chystal. Tušení nezklamalo. Dnes skláníme hluboko své šíje před památkou jeho!

Tichou, pietní vzpomínkou, tak jako byl tichý celý jeho život, který zasvětil jen práci, zachováme mu v srdcích našich věčnou, nehynoucí paměť velikého syna českého národa - našeho slavného Mistra Aloise Jiráska. Žil celému národu - zemřel celému národu. Duch jeho bude však v srdcích našich žíti navždy!"

Proslov starosty města byl vyslechnut stoje a u všech přítomných bylo hluboké pohnutí a žal nad ztrátou velikého rodáka Mistra Aloise Jiráska.

Po proslovu uvedl starosta města, že delegace vyslaná do Prahy vrátí se o 1/2 11.hodině noční, kdy bude konána další schůze, ve které bude jednáno o přípravách k důstojnému pohřbu Mistra.

Poté vyzval kronikáře Václava Gulta, aby přinesl pamětní knihu města Hronova. Do této knihy zapsali se přítomní na straně 48 a 49 a rozešli se.

Týž den o 1/2 11 hod. noční zahájena schůze nová.

Bylo zvoleno přípravné komité pro pohřeb a delegace, která pojede do Prahy k pohřebním obřadům, kremací a převezení jeho popele do Hronova. Mezi tímto jednáním vrátila se deputace z Prahy (dr. Rudolf Kudrnáč a Josef Koutek, vrchní poštmistr v.v.), která sdělila, že pohřeb Mistrův bude v Praze vypraven státem a že v úterý večer 18.března bude urna s popelem převezena do Hronova. V Hronově pohřeb bude vypraven městem. O 12.hodině noční tato schůze obecního zastupitelstva byla ukončena.

V pátek odpoledne 14.března otevřen byl Pantheon Národního musea v Praze, aby občanstvo mohlo se rozloučiti s tělesnými pozůstatky Mistra Aloise Jiráska.

Tyto uloženy v černé rakvi na vysokém katafalku. Čestnou stráž měli Sokolové a střelci. Během odpoledne přišlo se poklonit na padesát tisíc lidí našemu rodáku a rovněž druhého dne po celý den nepřehledné zástupy přicházely vzdát poslední poctu jemu.

V sobotu večer 15.března konána panychida u pomníku sv.Václava v Praze.

O 1/2 7.hod. večerní zazněly tóny vojenské hudby "Kdo jste boží bojovníci". Člen Národního divadla Rudolf Deyl recituje Dykovy verše "Takové se duše rodí na hranicích". Po něm mluvil za Národní shromáždění předseda senátu Dr.František Soukup. Druhým smutečním řečníkem byl Dr.Karel Kramář. Po jeho proslovu zazněl velebný Foersterův chorál "Z osudu rukou" a státní hymna, kterými panychida ukončena.

V neděli 16.března byl pohřeb Mistra Aloise Jiráska v Praze, jakého tato jest zřídka svědkem.

Statisíce lidí všech vrstev národa se jej zúčastnilo. V Pantheonu Národního musea černý katafalk, přehozený národní trikolorou a na něm černá rakev. U katafalku stojí čestnou stráž vojáci jeho pluku. Přítomni byli ministerský předseda Udržal, předseda poslanecké sněmovny Malypetr, předseda senátu Fr.Soukup, členové diplomatického sboru, hosté ze zahraničí, rektoři pražských vysokých škol, president České akademie prof.Zubatý, generalita v čele s náčelníkem generálního štábu generálem Syrovým, členové francouzské vojenské mise s generálem Faucherem, deputace města Hronova, deputace 30.pěšího pluku s plukovníkem Karlem Salzmanem, zástupcové státních úřadů, zemští presidenti Černý a Kubát, guvernér Národní banky dr. Pospíšil, spisovatelé, umělci, žurnalisté, zástupcové Národní rady, hlavního města Prahy a četných českých měst, množství spolků, ale největší dojem byl z nesčetných vrstev lidových, které se přišly naposledy rozloučiti s naším velkým rodákem.

Přesně v 10 hodin odpoledne, kdy přišel president čsl.republiky T.G.Masaryk a poklonil se před rakví, započaly smuteční obřady. Ženský sbor Národního divadla zapěl Smetanovo "Když se večer sklání" a pak smíšený sbor Foersterův chorál "Z osudu rukou". Poté jménem československé vlády promluvil ministr školství Dr. Ivan Dérer slovensky. Za spisovatelstvo mluvil Mistrův osobní přítel Jaroslav Kvapil a za čsl.armádu plukovník Medek. Sólisté Národního divadla zapěli národní hymny. President čsl. republiky kondoluje příbuzným Mistra a odchází špalírem Sokolů.

Po ukončení smutečních obřadů nastoupil průvod poslední jeho cestu Prahou.

Vpředu neseny byly četné věnce, mezi nimi krásný věnec presidenta čsl.republiky. Jízdní policie, škadrona jízdy, dvě roty 30.pěšího pluku, jehož byl zesnulý majitelem, a hudba 28.pěšího pluku zahájily hlavní průvod. Kolem vozu s rakví tvořili čestnou stráž vojáci a Sokolové. S rakve splývajících 12 stuh neslo 12 spisovatelů (Eisler, Dyk, Guth-Jarkovský, Horký, Hýsek, Klášterský, Kopta, F.S.Procházka, Sekanina, F.X.Svoboda, Toman a Vráz). Jiráskova revoluční medaile nesena na polštáříku.

Za rakví jdou příbuzní a vláda, ministerský předseda Udržal, předseda poslanecké sněmovny Malypetr, předseda senátu dr.Soukup, ministři Beneš, Bradáč, Dérer, Meissner, Slavík a Viškovský, generalita, důstojnictvo s novými distinkcemi, zástupce města Hronova, politické strany, spolky a nesčetné obecenstvo. Průvod uzavíraly dvě roty 30.pěšího pluku, prapor 48.pěšího pluku, dělostřelecký pluk číslo 1 a četa jízdní policie.

Průvod ubíral se Václavským náměstím, ulicí 28.října, Národní třídou kolem Národního divadla, Resslovou ulicí, Ječnou ulicí, kolem Vinohradského divadla Fochovou třídou ke krematoriu.

Průvod se zastavil u Národního divadla, kde orchestr Národního divadla řízením šéfa opery Ostrčila zahrál oblíbenou partii Mistrovu ze Smetanovy Libuše - "Já svolala vás, vladyky a kmety, abyste při tu rozřešili."

Další zastávka byla před bytem, v němž Mistr trávil svůj pobyt v Praze a kde také skonal.

U Ottova nakladatelství, kde rovněž průvod zastavil, zahráli členové orchestru Národního divadla na lesní rohy smuteční fanfáry a pošumavský dudák Formánek zahrál na dudy Jiráskovu zamilovanou píseň "Zelení hájové", kterou zpívá slečna Chaurová.

Průvod kráčel až na Mírové náměstí, kde vzdaly zesnulému vojenské pocty. Zde se část průvodu rozešla a část doprovodila rakev až k olšanskému krematoriu, kam dospěno o 1/2 2.hodině odpol.

Tam vzdány Mistrovi poslední pocty.

Pěvecké sdružení pražských učitelů zapělo smuteční sbor a profesor Alois Žípek rozloučil se se zesnulým za hlavní město Prahu. Kramářovo kvarteto zahrálo smuteční skladbu a za zvuků národní hymny zmizela rakev s tělem Mistrovým za černou rouškou, aby bylo odevzdáno plamenům.

V úterý 18.března byl popel jeho převezen do našeho Padolí...

Cesta poslední, ale slavná...

Vděčný národ se vděčně a dojemně loučí s drahým Mistrem. V obcích, jimiž průvod projížděl, shromáždili se zástupci úřadů, obecních zastupitelstev, školní mládež, korporace, vojenské posádky, členové různých spolků v krojích. Obce byly smutečně dekorovány a mnohé byly slavnostně osvětleny.

O 1/2 10.hod. dopol. bylo pražské krematorium již přeplněno. Na katafalku stojí urna z černého, matně leštěného niklu. V horní třetině plát matného stříbra, v němž vyryto: Alois Jirásek, nar. 23.VIII.1851, zemř. 12.III.1930. Za zvuků varhan přináší tuto syn zesnulého Dr.Jaromír Jirásek, aby byla pod jeho stráží dovezena do jeho rodného Hronova.

V 10 hod. dopol. vyjíždí průvod v autech. V prvním jede Dr.Rudolf Kudrnáč, zástupce 30.pěšího pluku plukovník B.Závada, starosta hronovské sokolské jednoty Josef Jirásek a předseda hronovských legionářů Frant.Kejklíček. Za nimi furgon. Dr.Jaromír Jirásek usedá vedle řidiče pohřebního vozu, aby odvezl tatínka...

K hronovskému starostovi Václavu Fišerovi usedl primátor města Prahy Dr.Karel Baxa. V dalších zástupci vlády a ministerstva školství, vrchní odborový rada Dr.Mojžíš Lom a odb.rada Dr. Štech. Za hronovské ochotníky Jul.Štelzig, Jar. Štelzig, Labík, Šrůtek a Fiala, za národní demokracii poslanec Ježek a tajemník Dr.Horák, za Čsl. obec sokolskou Loos, J.Vlček, zástupci města Hronova Alfons Mach, Josef Koutek, Břetislav Veselý a A.Klikar. Vzadu delegace Heřmanova Městce a ti, kteří přijeli až do Prahy.

Na hranicích hlavního města Prahy u Malešic odevzdává urnu pohnutým hlasem primátor Dr.K.Baxa hronovskému starostovi V.Fišerovi v další opatrování těmito slovy:

"Pane starosto! Nastává okamžik, kdy se město Praha naposled loučí s tělesnými pozůstatky našeho Jiráska. Bylo jistě přáním všeho obyvatelstva pražského, aby on, který se těšil takové lásce všech vrstev národa a jenž byl čestným občanem našeho hlavního města, zůstal pro všechny časy pochován v oblasti města Prahy. Ale uznáváme, že přání Jiráskova kraje a jeho rodného města, aby byl pochován ve svém rodišti, je tak rozhodující, že se musíme před vůlí všeho obyvatelstva tohoto kraje pokloniti. Na rozhraní našeho města odevzdáváme Vám tedy tělesné pozůstatky našeho Jiráska. Bude odpočívat v kraji, který jej zrodil, pro který pracoval a z kterého vzcházela jeho veliká láska k národu a který svými pracemi stavěl pomník nejenom sobě, ale celé naší velké minulosti. Pojedete dnes českými kraji, kde všechno obyvatelstvo bude se kloniti památce velikého Vašeho krajana. Tak jako celý národ bude vždycky s největší úctou a vděčností vzpomínati velikého Vašeho rodáka, tak i Praha nezapomene nikdy, čím on byl našemu městu."

Starosta města Hronova V.Fišer přejímá urnu a děkuje Dr.K.Baxovi takto:

"Pane primátore! Přejímaje urnu s nejdražším nám popelem, považuji za svou povinnost vysloviti Vám nelíčené díky za majestátní pohřeb, jaký jste našemu velikému rodáku Mistrovi Aloisi Jiráskovi v hlavním městě vypravili. Vyhovíme přání Mistrově a uložíme popel jeho na hronovském hřbitově po boku vzácné jeho choti a věříme pevně, že budou z Prahy i ze všech končin republiky konány národní poutě. Hronovu se dostává té cti ochraňovati na věčné časy drahé ostatky Mistrovy a my hronovští slibujeme, že střežiti je budeme co nejpietněji."

Po tomto rozloučení vrací se primátor Dr.Baxa do Prahy a průvod se rozjíždí po vlasti české do jeho rodného Padolí.

Mnoho projevů lásky a úcty bylo všude vzdáváno našemu velkému rodáku, kudy smuteční průvod projížděl.

Z Prahy jel průvod přes Chvály, Počernice, Nehvizdy, Sadskou, Poděbrady, kde starosta města a městská rada dala Mistrovi poslední Sbohem. I chorý předseda Národní rady poslanec Prokůpek se dostavil. V Libici nad Cidlinou byla první smuteční slavobrána a maličká děvčátka zpívají zbožně "Kde domov můj". Přes Velký Osek jel průvod ke Kolínu, kde ulice plny obecenstva. Městem projel průvod za zvuku fanfár z Libuše. Studenstvo učitelského ústavu z Kutné Hory vyšlo až k Malínu. V Čáslavi hlaholily zvony tamních chrámů, shromáždili se zástupci úřadů, spolky a vojsko. Za město se loučil s popelem starosta J.Oliva. V Heřmanově Městci vítán průvod sirénami tamních továren a oslaven náměstkem starosty učitelem Eisnerem, v Chrudimi starostou města V.Káškem.

V Chrasti zastaven provoz v továrnách a sirény smutně houkaly. V Luži promluvil vládní komisař Zvěřina.

V Litomyšli, kde Mistr působil, dostavili se velitelé 30.pěšího pluku, 9.jezdeckého pluku a 303.těžkého dělostřeleckého pluku, zástupci úřadů, spolky a množství občanstva. Zpěvácký spolek "Vlastimil" zapěl sbor "Z osudu rukou" a starosta města Dr.Lašek měl projev, ve kterém vzpomněl Mistrova sňatku a založení jeho rodinného života v Litomyšli. Průvod se ubíral k Piaristickému gymnasiu, kde byl Mistr profesorem a zde na chvíli zastaveno.

Ve Vysokém Mýtě přijela vstříc průvodu eskadrona jezdeckého pluku čís. 9, která provázela pak urnu po obou stranách. Na náměstí stál celý 30.pěší pluk a za město promluvil okresní školní inspektor Fr.Lehký.

V Holicích ochotnickým spolkem "Klicpera" dán vavřínový věnec s krátkou promluvou předsedy spolku Staňkem.

Za deště vjíždí průvod do Hradce Králové, ale ulice vzdor nepříznivému počasí jsou přeplněny. Bílá věž města jest slavnostně osvětlena. Na Husově náměstí před Masarykovým pomníkem byli shromážděni zástupci města, úřadů, spolků, důstojnictvo s velitelem 4.pěší divise generálem L.Krejčím a generálem Všetičkou. Po řeči bývalého starosty Dr.Ulricha zahrány smuteční skladby.

V Lochenicích měl pietní proslov starosta obce Josef Polák.

Daleko před Jaroměří byly postaveny špalíry posádky jaroměřské a josefovské. Na náměstí před smutečně vyzdobenou radnici průvod zastavil. Vojenská hudba hraje fanfáry z Libuše a zpěvácký spolek "Jaromír" zapěl smuteční sbor. Za město Jaroměř promluvil náměstek starosty Lederer a za město Josefov starosta Steiner, za občanskou besedu v Jaroměři ředitel V.Brušák a na konec se loučí žák Mistrův Eugen Batěk. Zpěvácký spolek "Jaromír" pěje "Život plyne jako sen" a vojenská hudba hraje národní hymny.

Průvod odjíždí do České Skalice, kde náměstí Boženy Němcové naplněno obecenstvem. Urnu s popelem doprovázela čestná stráž, Sokolstvo, legionáři, hasiči s pochodněmi. Místní pěvecký sbor zapěl smuteční sbor.

Přes Vysokou přijel průvod do Náchoda. Ulice města přeplněny. Před osvětlenou radnicí rozloučil se s průvodem starosta města Moravec.

Z Náchoda odjížděl průvod přes Poříčí Malé a Pořící Velké do rodného Padolí.

Původně bylo stanoveno, že průvod s urnou přijede do Hronova o 7.hod.večerní, ale následkem častého vítání velmi se opozdil.

Když průvod dospěl k závodu Pentlarzovu v Pořící Velkém, zahoukaly nočním tichem tovární sirény, a tím dáno na znamení, že popel velkého syna českého národa přibude do Hronova.

Naproti Spieglerovu závodu očekávali smuteční průvod Sokolové a vojáci 30.pěšího pluku. Když průvod dospěl k nim, vojáci vzdali čest a šli se skloněnými puškami podél auta, v němž vezena urna. Průvod uzavírali Sokolové.

Pouliční elektrické lampy zahaleny černou rouškou, přes Masarykovou ulici na černém plátně napsáno "Poslední Sbohem", okna a výklady smutečně ozdobeny a osvětleny, na jeho rodném domku, na rodném domku jeho matky, na domku Kalinově, i na tabulce s obrázkem staré školy, kam Mistr chodil, ovinula pečlivá ruka jeho krajanek černou rouškou tato milá místa.

Nedokončená novostavba Jiráskova divadla byla v průčelí ověšena prapory i věnci, jichž bylo týž den velké množství z Prahy přivezeno, z nichž zvláště vynikal krásný věnec presidenta čsl.republiky. Sloupoví divadla bylo obestřeno černou látkou a celá hlubina vestibulu byla černě dekorována. V černé draperii stála sádrová busta Mistrova. Deset elektrických světel připomínalo svým tvarem a barvou velké voskovice. Schránku pro urnu darovalo město Rychnov nad Kněžnou.

Před divadlem plály řecké ohně. Po obou stranách stáli vojáci 30.pěšího pluku a místní Sokolové, kteří měli čestnou stráž po celou noc a příští den až do pohřbu.

Ačkoli večer bylo deštivo, stálo veškeré občanstvo hronovské a z okolních míst již od 6.hod.večerní na ulicích a náměstí Č.L. bez hnutí a ve vzorném pořádku, očekávajíc smutný průvod s popelem Mistrovým.

Na věži chlapecké školy odbíjela desátá hodina noční, když auto s urnou tichounce a pomalu vjíždělo na náměstí Č.L. a stanulo u Jiráskova divadla za tlumené melodie z Libuše. Dr.R.Kudrnáč a plukovník B.Závada snímají urnu s pohřebního vozu na připravená nosítka. Syn Mistrův Dr.Jar.Jirásek s hronovskými ochotníky vnášejí popel na připravený katafalk ve vestibulu, kde stojí rodina Mistrova a smuteční hosté.

I stařičká sestra Mistrova Božena Habrová, ačkoliv dlouho nemocná, podporována svým synem; přišla, aby se naposledy alespoň s urnou svého bratra polaskala.

Starosta města Hronova V.Fišer předává urnu velícímu důstojníku Jiráskova pluku v opatrování tímto proslovem:

"Na hranicích města Prahy byla nám odevzdána urna s drahými pozůstatky Mistra Jiráska. Bylo přáním Prahy, aby byly uloženy na posvátném Slavíně. Ale na přání zesnulého dostalo se Hronovu cti uložiti drahý popel na našem hřbitově. Odevzdávám nejdražší poklad ve Vaší ochranu."

Mnoho a mnoho vděčných ctitelů této noci se přišlo jemu poklonit a vzdát úctu poslední.

Již časně z rána ve středu 19.března ožilo město Hronov smutečními hosty, kteří nevážili daleké cesty, ačkoliv celé dopoledne byl déšť.

Dělnictvo jdoucí do práce, zastavovalo se, by vzdalo hold velikému pracovníku na roli národa. Odpoledne týž den v závodech ticho, umlkly stroje...

Školní děti v průvodu svých učitelů z celého okolí a mnoho vzácných hostí přišlo k vestibulu Jiráskova divadla, aby uctili památku tohoto velkého syna svého národa. Čtyři přeplněné zvláštní vlaky, veliké množství aut a autobusů přivážely jeho ctitele do Hronova.

V radnici, smutečně dekorované, byla vyložena pamětní kniha města Hronova (z roku 1921), do níž se smuteční hosté zapisovali. Rovněž byly zde vyloženy ku podpisu kondolenční listy, které odevzdány rodině Mistrově. Městskou radu hronovskou došlo velké množství soustrastných telegramů, projevů, dopisů a úmrtních oznámení mnoha měst, jichž byl zemřelý Mistr čestným občanem, a tyto byly k nahlédnutí vyloženy.

Každý ze vzácných návštěvníků si přál míti v upomínku úmrtní zprávu (parte) vydanou městem Hronovem, o níž se jevil veliký zájem.

Ze smutečních hostí při pohřbu Mistrově v Hronově sluší uvésti zejména: zástupce Karlovy univerzity profesor Hýsek se zlatým řetězem kol krku a pedel universitní v historickém kroji, odborový přednosta ministerstva školství Dr.Wirth, Dr.Mojžíš, St.Lom a Dr.Štech, za spisovatele Viktor Dyk a Jaroslav Kvapil, senátor Em.Hrubý, poslanec Stejskal, syndik Pichl, prof. Syllaba, guvernér Národní banky Pospíšil, prof. Zdeněk Nejedlý, prof. Šimák, spisovatel Jiří Guth-Jarkovský, náměstek pražského primátora Dr.Štůla a prof.Žípek, za Národní radu řed. Seifert a redaktor Hejret a tajemník Dr.Horák, redaktor Červinka, velkoprůmyslníci Josef a Cyril Baroňové, továrník Pelly, deputace měst Prahy, Brna, Bučovic, Bydžova Nového, Čáslavi, Červeného Kostelce, České Skalice, České Třebové, Dobrušky, Dvora Králové, Heřmanova Městce, Hradce Králové, Hrádku Nového, Chrudimi, Jaroměře, Josefova, Kostelce nad Orlicí, Kutné Hory, Litomyšle, Náchoda, Nového Města nad Metují, Opočna, Pardubic, Paky Nové a Staré, Poličky, Předměřic nad Labem, Rychnova nad Kněžnou (s dávným přítelem Mistrovým Dr.Langerem), Solnice, Týniště nad Orlicí, Úpice, Vysokého Mýta, Vamberku, Žamberku, Židlochovic u Brna a mnoha jiných měst, vojenští hodnostáři vedeni divizním generálem L.Krejčím, generálem Všetičkou a brigádníkem Baďurou, celý důstojnický sbor 30.pěšího pluku Mistra Aloise Jiráska z Vysokého Mýta s plukovníkem Karlem Salzmanem, přednosta náchodského okresu, vládní rada Dr.Ot.Bayer, delegace profesorů a studenstva Jiráskova gymnasia z Prahy, Litomyšle, Hradce Králové, Náchoda a Trutnova, redaktoři všech listů, za Jiráskův okrsek divadelního ochotnictva Max Lederer, za Čsl.obec sokolskou první náměstek starosty Mašek, Švarc a sestra Malá, zástupci církví, ilustrátor spisů Jiráskových Mistr Kašpar, zástupci všech spolků a korporací a mnoho vzácných hostů ze všech končin republiky.

V poledne bylo vnitřní město pro povozy uzavřeno. O pořádek dbali Sokolové, hasiči a četníci. Pořádek byl velice vzorný, každý dbal pokynů pořadatelů a byl na vykázaném místě. Husovo náměstí (Freiwaldův plácek) bylo plno aut a autobusů. Mnoho těchto povozů bylo i v postranních částech města.

Těsně před druhou hodinou odpoledne dostavila se Mistrova rodina a příbuzní.

Opodál divadla stála v plné zbroji čestná rota 30.pěšího pluku a vedle ní vojenská hudba téhož pluku. Náměstí Č.L. bylo přeplněno čekajícím obecenstvem a spolky. Ve všech ulicích, kterými průvod potom šel na hřbitov, stály husté špalíry dětí i občanstva.

Jakmile na věži chlapecké školy odbíjely hodiny druhou odpolední, zapěla zpěvácká župa Bendlova tklivě Foerstrův sbor "Z osudu rukou".

Nastává loučení s drahým Mistrem...

Po umlknutí zpěvu vystřídala se řada řečníků, které bylo dobře slyšeti, jelikož byl zde megafon, který jejich hlas zesiloval.

První promluvil starosta města Hronova Václav Fišer, který uvedl loučení Mistrovo s Hronovem v podzimu minulého roku a líčil pocty, jichž se zesnulému po celé vlasti na poslední cestě dostalo. Praha vypravila majestátní pohřeb a Hronovu se dostalo veliké cti, že popel Mistrův bude uložen vedle jeho choti, k němuž bude putovati celý národ, aby zde čerpal posily. Jménem Jiráskova rodiště poděkoval všem účastníkům, zejména zástupcům vlády, Národní radě čsl., delegaci města Prahy, delegátům ostatních měst a míst, zástupcům armády, 30.pěšího pluku M.A.Jiráska, všem korporacím a řečníkům, kteří zhodnotili a ještě dnes zhodnotí nehynoucí zásluhy a památku Mistrovu.

Končil takto:

"Drahý Mistře! Dnes celý národ hluboko sklání své šíje v bezmezné vděčnosti k Tobě. My hronovští pak děkujeme Ti za Tvoji velikou lásku k nám. Žils celému národu. Tvá světlá památka zachována bude celým národem."

Za hlavní město Prahu náměstek primátorův Dr. Štůla jménem veškerého občanstva pražského dává poslední Sbohem a nebude jej vídati již na jeho procházkách hlavním městem. Praha zůstane mu vždy vděčná za jeho nádherná díla, kterými líčil slávu a utrpení svého národa, a tím se nesmrtelně zapsal v upřímná srdce pražského občanstva. Odchází navždy, leč jeho světlá památka zůstane v našich srdcích nehynoucí. Rodná půda nechť mu je lehkou.

Za vládu a ministerstvo školství Dr. Zdeněk Wirth, který praví, že se ostýchá po tom všem, co krásného bylo řečeno v Pantheonu Národního musea. Přináší pozdrav místu pod Hejšovinou, kde se zrodil a kde žije Jiráskův lid, na samém kraji vlasti a je strážcem ohrožené hroudy národní. Z vesnického lidu vyšli velcí mužové a Mistr Alois Jirásek byl z nich. Z rodných hor sestoupil ke službě národa, vedl jej svým slovem a stal se mu příkladem v době nejtěžší. Budiž za to požehnán jeho rodný kraj, budiž za to oslaven jeho lid a básníkův rod.

Za národní demokracii (jejíž byl M.A.J. členem) básník Viktor Dyk. Týž uvádí, že po vykonaném dílu vrací se Alois Jirásek domů. Jménem strany, ku které se zemřelý hlásil, má pronésti loučení po zvyku lidském a vzpomenouti let válečných a spisovatelské rady revoluční, měl by vzpomenouti jako předseda našeho nejstaršího literárního spolku Umělecké besedy, že byl jejím členem.

"Alois Jirásek tvořil a pracoval pro celý národ. Jeho hrdinou nebyl jednotlivec, ale celý národ, který bojuje, bloudí, chybuje, trpí, padá, ale který vstane z mrtvých. S popelem Jiráskovým se loučíme. Starý úděl národní, který byl jasný Aloisu Jiráskovi, ani dnes v ničem se nezměnil. I v republice musíme zápasiti o každou píď rodné půdy s tím vědomím, že vzdáme-li se pídě, ztrácíme celý lán. Láska nás probudila, udrží nás jen láska. Kdo však by ji lépe učil nežli autor kroniky "U nás". Vzácný popel vzácného muže nechť odpočívá v pokoji. Ale duch Jiráskův, který neodpočíval za živa ani chvíli, vždy starostlivý, vždy na stráži, vždy připraven, nesmí odpočinouti ani dnes, ani zítra, už nikdy.

Musí býti s námi v dobrých a špatných dnech. V dobrých, aby nás učil nepropadati lehkomyslné pýše a domnění, že naše úspěchy jsou konečné. V špatných, aby nás učil nezoufati a nepřijímati jako konečný neúspěch dne ani hodiny. Neloučíme se, nesmíme se rozloučit."

Za Karlovu univerzitu profesor Dr.Miroslav Hýsek dí, že ve chvíli, kdy uložen bude Jiráskův popel do rodné půdy, vzpomíná s úctou a vděčností jeho osvoboditelské dílo Karlova univerzita. Jirásek byl básníkem české síly a statečnosti, kterou nacházel v naší minulosti. V jeho románech a hrách je zachycen celý český život ve všech formách a proměnách, v celé šíři a hloubce, ale vždy se stálým zřetelem k duchovní práci a duchovním výbojům, je malířem válečných akcí a vojenské slávy, je zároveň pěvcem umělecké krásy a kulturních snů, jeho dílo je apotheosou zušlechťující síly, osvětové činnosti. Končí slovy:

"Děkuji Vám Mistře Jirásku za Vaší oslavu českého ducha, za Vaši péči o český jazyk, za Váš nesmrtelný příklad pracovníka, jenž šel za velkou myšlenkou. Jest a vždy zůstane pýchou Karlovy univerzity, že Jste jí náležel jako její žák i jako člen jejího doktorského sboru."

Za Čsl. obec sokolskou náměstek starostův bratr Mašek praví, že v této chvíli jsou upjaty zraky všech příslušníků rodiny sokolské k tomuto památnému místu; jsou zaroseny. Mistr Alois Jirásek byl členem mnoha jednot sokolských a bratr vzácných vlastností. Vzpomíná, kterak 4.května 1925 přišel do Tyršova domu, právě dokončeného, posvětiv jej svou přítomností. Ku konci řeči dí:

"Popel Tvůj, drahý bratře, bude uložen v rodné půdě Tvé a duch Tvůj bude zde na stráži u hranic vlasti naší, aby lhostejnost a zmalátnělost neohrožovaly bytí národa, jemuž předvedl Jsi tolik zářivých příkladů z minulosti jeho i o síle, statečnosti, obětavosti a lásce k vlasti předků našich. I Sokolstvo bude v duchu Tvém podle příkazu Dr.Miroslava Tyrše na stráži, aby samostatnost národa a jeho svoboda byly stálým domovem u nás, aby nad všecky rozpory stran, nade všechno byly nám blaho a zdar naší republiky. A směrnicí našich snad bude: Já bratr, ty bratr, všichni jsme bratři."

Profesor Alois Žípek k žádosti hronovských přednesl řeč, kterou měl v olšanském krematoriu. Syn horského kraje, na hranicích vlasti Alois Jirásek volal živé, volal je do bojovného houfu za nejvyšší statek národa - za jeho svobodu, byl živým zvonem celému národu. Pouť životem skončena a veliký syn horského Padolí odchází ke svým krajanům, jak jim to slíbil ve svých Pamětech tím prostým: Sbohem, sousedé, já ještě přijdu. Hle, popel jeho se vrátí do země, ze které vyšel, a urna jeho stane se na hranicích vlasti věčně planoucím majákem, který povede silné a podchytí malověrné a bude vždy volati věrná srdce česká na stráž proti každému nepříteli. A nemůžeme se s Aloisem Jiráskem rozloučiti lépe, nežli vlastními jeho slovy, jimiž v roce 1918 vítal prvého presidenta čsl.republiky: Sbohem, vzácný hrdino a vítězi, jehož jméno budou u nás žehnati věky. Velcí lidí jsou věční a velký je Alois Jirásek.

Poslední promluvil předseda Jiráskova okrsku divadelního ochotnictva vrchní inspektor Max Lederer. Uvádí, že ochotníci uvedli jej včera do divadla, ale nevítali jej plesným jásotem, nýbrž v mlčenlivém smutku a dnes jej vyprovodí z něho ne radostně a hlučně, ale skrušeni bolem, v posvátném tichu, Jako student hrával na zdejším jevišti, jako muž dal nám nejkrásnější díla, selské hry Vojnarka a Otec, historické děje Gerona, Husa, Žižky a Roháče, čarovně krásné pohádky našeho kraje, Pana Johanesa a Lucernu. Jako stařec projevoval péči o práce ochotnictva a hlavně o poslední lásku jeho, hronovské Jiráskovo divadlo. Konče slovy:

"Loučím se s Tebou jménem Ústřední matice divadelního ochotnictva československého, jejímž jsi byl čestným členem, jménem okrsku, jenž hrdě a odpovědně nese ve štítu Tvé jménu, jménem domácího spolku ochotnického a Družstva pro postavení Jiráskova divadla v Hronově. Zůstane s námi svaté tajemství živého slova, Tvého to slova. Nebudeme Ti stavěti pomníků, ale přičiníme se, aby vzniklo mnoho chrámů jako tento a dáme v nich zazníti Tvému slovu, pro povznesení národního citu, pro útěchu českých duší, pro zušlechtění našeho života. Spi klidně Salakvardo našich hor, neboť ubránil si královnu Kačenku! Odpočívej pokojně, Libore našich mlýnů a samot, neboť nedal jsi klesnouti české lípě. Tiše dřímej Čegraze Slovanstva, jenž nepřestal jsi hlásati nutnost slovanské svornosti. Svatý popel Tvůj uložíme si dnes ve svém středu, ale duch Tvůj bude v nás a nad námi na věky. To Ti slibujeme!"

K patě urny potom složil za Národní radu československou ředitel Seifert poslední její pozdrav a jejího chorého předsedy poslance Prokůpka.

Mezi smutečními řečmi byl seřazen impozantní průvod. Vojenská hudba hraje velebný chorál "Kdož jste boží bojovníci" a za zvuků této snímají hronovští ochotníci urnu s katafalku a pietně ji vynášejí z vestibulu divadla špalírem důstojníků a vzácných smutečních hostí a předávají nosítka legionářům. Podle nosítek s urnou kráčeli ochotníci, nesouce 12 stuh, splývajících od vavřínových věnců, čestná stráž vojínů a Sokolů po stranách.

Průvod ubíral se mezi Jiráskovým divadlem a chlapeckou školou, Palackého třídou, Havlíčkovou ulicí, Wilsonovou třídou, Masarykovou ulicí, přes náměstí Č.L., Jiráskovou ulicí vzhůru kolem kostela Všech Svatých na hřbitov.

V čele průvodu selská jízda na koních, skauti, legionáři, Jiráskova sokolská župa podkrkonošská, hasičstvo, Dělnická tělocvičná jednota, střelci s puškami, finanční stráž, četnictvo, poštovní zřízenci, havíři s kahanci, Orlové, žáci Jiráskova gymnasia, nesoucí standarty s nápisy děl Mistrových, žáci reálného gymnasia z Náchoda a Trutnova nesli krásné věnce, v čele věnec presidenta čsl.republiky, čestná rota 30.pěšího pluku s plukovní hudbou a plukovním praporem, deputace "třicátníků" z Jiráskova kraje s historickým praporem revolučního odboje na italské frontě a s originelním praporem z těžkých bojů roku 1919 na Slovensku. Mezi průvodem byla i hudba H.Posselta, která však nehrála.

Uprostřed velkolepého průvodu nesena urna.

Za urnou v historickém kroji pedel Karlovy university a zástupci města Litomyšle, jenž nesl v ruce zlaté srdíčko s prstí z "Růžového paloučku", které přinesl delegát Sokola z Frýdku Alfons Hamzelka, děti a příbuzenstvo M.A.Jiráska, vzácné hosti, důstojnický sbor 30.pěšího pluku, delegace důstojnického sboru 4.pěší divise, zástupci úřadů, obecních zastupitelstev a nesčetné množství obecenstva, které doprovodilo Mistra na cestě poslední.

Průvod se zastavil na chvíli u rodného domku matky Mistrovy "Pod podloubím" a u domku, v němž Mistr spatřil světlo světa...

Selská jízda odjela na louku u bývalého hřbitova a odtud přihlížela smutečnímu průvodu. Průvod dochází na hřbitov. Zde uprostřed na hořejší levé straně dřímá svůj věčný sen jeho milá choť. Nad hrobem tím černým plátnem potažená podlaha, uprostřed této otvor a několik stupňů dolů. Pod stupni žulová schránka na urnu, dar to města Rychnova nad Kněžnou.

Na tuto podlahu položili legionáři nosítka s urnou, čestná stráž stanula, kolem hrobu zaujala místo Mistrova rodina a vzácní hosté.

Když průvod stanul na hřbitově, zazněl zpěv Foersterova sboru "Polní cestou".

Po zpěvu promluvil u hrobu plukovník B.Závada. Uvedl, že 30.pěšímu pluku dostalo se z vůle presidenta-osvoboditele pocty, jejíž velikost oceňují teď, kdy s celým národem pociťují ztrátu majitele svého pluku. Mají povinnost i právo zvedati jeho památku vysoko na svém štítě. M.A.Jirásek byl tamborem, který budil, na stráž volal a v lermo bil. Ukazoval nám cestu, nejen živým slovem, ale vlastním příkladem, stoje v slovu sobě i národu příkladem, který byl nejsilnějším potvrzením hluboké opravdovosti jeho díla.

Alois Jirásek se nebál, opravdu se nebál.

Dožil se bohatého ovoce své setby, které předvídal prorockým okem. Dával lásku a dostal lásku za lásku a dále volá na stráž. Dokázal to v bojích na Slovensku. Jeho přání a příkazy bude připomínat celý ten kraj, ve kterém se jeho pluk k povinnostem připravuje. Vzpomíná chvíle, kdy jej jeho pluk vítal před svým šikem a před svým praporem a kdy řekl: "Přeji Vám, aby Vám byla služba republice, která na Vaši oddanost spoléhá, vždy milá!" Pluk bude vždy vzpomínati, co napsal na stuhu svého praporu: Jiráskův pluku, střež čest velkého jména. Končí těmito slovy:

"Před Vaším prachem, drahý Mistře, jménem pěšího pluku 30.Aloise Jiráska, děkuji Vám nastokrát a slibuji, že Váš pluk velkého jména svého nikdy neposkvrní."

Osobní přítel Mistrův spisovatel Jaroslav Kvapil pronesl za celý národ toto:

"A teď ještě několik nejposlednějších slov na rozloučenou, prve než uložíte posvátný popel Jiráskův do tohoto hrobu, v němž si přál býti u svých nejdražších. Byl to slavný, ba královský průvod, jímž se naposled ubíral z Prahy do svého Padolí a zde tedy nechť spočine a s ním hrstka hlíny z Růžového paloučku, již mu klade do hrobu jeho Litomyšl. Životní dílo našeho velikého mrtvého zajisté patřilo nám všem, ale nejvíce patřilo jeho rodišti, a jeho sousedům slíbil, že k nim ještě přijde. Přišel a zůstane u Vás! Vždyť celé to jeho nesmrtelné dílo jakoby bylo prodchnuto pohodou našeho starodávného přísloví, že všude dobře a doma nejlíp. Byli bychom chtěli Aloise Jiráska pochovat možná do chladné hrobky vyšehradského Slavína, po bok jiných velikánů, možná v základy pomníku, jejž mu národ v Praze jistě zbuduje - ale nechť jest a zůstane s Vámi! Všude po vlastech bylo by tomu svatému popelu dobře - doma, doma bude mu nejlíp!"

Obě řeči u hrobu byly velmi dojemné a u všech účastníků pohřbu byl velký žal.

S nosítek uvolněna urna a syn zemřelého Dr.Jaromír Jirásek ji pozvedl a příbuzní se naposledy loučili s drahou schránkou.

Zástupce hronovských ochotníků sestoupil po stupních k žulové schránce a otevřel její dvířka. Tímto okamžikem zazněl vojenský povel: Čestná roto, k poctě zbraň!

Vojenská hudba hraje státní hymny a syn Mistrův vnáší urnu do hrobu a k urně přikládá zlaté srdéčko s prstí z Růžového paloučku.

Tím prokazuje poslední službu svému velikému otci...

Dr.Rudolf Kudrnáš uzavřel schránku a velitel třicátníků, posledních to strážců Jiráskova popele, plukovník Karel Salzman, odevzdává klíček od schránky Dr.Jaromíru Jiráskovi.

Vojenská hudba doznívá a Padolí i celý československý národ lká nad ztrátou jednoho ze svých nejlepších synů.

Zástupy lidu dlouho zůstávají na hřbitově a trvá celou hodinu, než hronovský hřbitov je prázdný, a uprostřed něho na rovu zůstává velké množství věnců, které vděční ctitelé Mistrovi věnovali.

Pohřbu Mistra Aloise Jiráska v Hronově se zúčastnilo na 25.000 lidí, ač počasí nebylo příznivé.

Vypravení pohřbu Mistra Aloise Jiráska stálo město Hronov dle předložených účtů v městském důchodu 30.000 Kč.

K hrobu Mistra Aloise Jiráska putuje mnoho jeho čtenářů každou dobou."

Tolik podrobné svědectví z kroniky Jiráskova rodného Hronova. Slavný hronovský rodák není sice už tak veleben, naopak bývá často neprávem opomíjen, k jeho hrobu místo davů zavítá sotva pár jedinců, přesto stále zůstává nejznámějším spisovatelem české literatury. A hronovští na něj ani v nejhorších dobách nezapomněli a své sliby jemu dané při Mistrově slavném pohřbu stále naplňují a věřím, že naplňovat stále budou.

Autor: Aleš Kadeřábek | úterý 21.3.2017 22:37 | karma článku: 18.50 | přečteno: 996x

Další články blogera

Aleš Kadeřábek

Sto roků republiky

Slavíme jedno z nejvýznamnějších výročí naší moderní historie - výročí pro náš národ veskrze pozitivní. Komentářů a proslovů už je a ještě bude celá spousta - rád se přiřadím k těm, kdo mají potřebu sdělit svůj názor a pocity.

27.10.2018 v 11:27 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 203 | Diskuse

Aleš Kadeřábek

Dokonalý divadelní zážitek: Jiráskova Lucerna v Divadle v Dlouhé

Více než sto let stará Jiráskova pohádková hra zazářila v kongeniální inscenaci režisérky Hany Burešové.

13.6.2017 v 21:23 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 626 | Diskuse

Aleš Kadeřábek

Jirásek a stromy

Málokdo to ví a málokdo by si to dokázal představit právě v souvislosti s Aloisem Jiráskem - Jirásek velmi miloval stromy.

6.5.2017 v 13:23 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 169 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Terezie Čerbáková

Přerostlý bůček

Až mě sundaj, pořád poběžím. Ale to už budu stařena. Každá minuta je tady dlouhá jak rok. Čumím do stejnýho místa. Večer budu všechny ty reklamy recitovat. Přiznávám, na slalom mezi sněhovými vločkami jsem rozmazlená.

19.1.2019 v 23:59 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 109 | Diskuse

Aleš Presler

Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

19.1.2019 v 21:31 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 835 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald XXVII: Spravedlnost pro všechny

Nastal čas zúčtování se zlem. Očekávalo se, že procesy se zločinci z nacistických zařízení přinesou spravedlnost a pocit zadostiučinění všem poškozeným. Spravedlnost funguje. Jen ne tak jak chceme.

19.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 15.19 | Přečteno: 317 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K sexuálnímu skandálu v izraelské justici

Je to jeden z té skupiny případů, o nichž platí: za vším hledej ženu. Mnohé ženy nemusí mít moc, ale mají jinou zbraň: erotickou přitažlivost. A ta pak mění osudy a dějiny, nad nimiž vládnou a jimž dominují muži.

19.1.2019 v 17:20 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Trčálek

Na počínání aktivistů z Kliniky nespatřuji nic odsouzeníhodného

Jeden ze zdejších blogerů nás vyzývá, abychom si natáhli tvrdé boty a vyrazili na aktivisty z Kliniky. Fajn, nemám nic proti tvrdým botám, ale neměl by s nimi začít u sebe?

19.1.2019 v 15:31 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 738 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1347
Narozen v roce 1976. Pracovník v pojišťovnictví. Hobby: politika, hudba, divadlo, literatura, historie, film, cestování. Pocházím z venkova, ale od roku 1996 bydlím v Praze. Pracoval jsem v různých oborech, např. v cestovním ruchu, překladatelské firmě, marketingu apod.

Najdete na iDNES.cz