F.L.Věk - literární a televizní láska, která nerezaví

V neděli začíná Česká televize opět opakovat černobílý seriál F.L.Věk - umělecké hody mohou tedy znovu začít...

Je to mimořádný seriál.

Málokdy se podařilo převést Jiráskovo dílo tak věrohodným způsobem. A nejde o to, že ne vše v seriálu je v knize a naopak. Jde o ducha literární předlohy, kterou seriál evokuje přímo excelentně.

Ten, kdo Jiráska četl, jistě potvrdí, že Jirásek dokáže s mimořádným citem evokovat zašlé časy. Svým vypravěčským uměním dokonale přibližuje atmosféru doby, do které své dílo zasazuje - a ve shodě se svými názory na české dějiny a svým odsuzováním jakéhokoliv bezpráví a nesvobody umí přiblížit dobu takovou, jak ji sám vidí a cítí, tzn. se všemi svými nadějemi a zklamáními, myšlenkami a názorovými střety.

I když seriál vychází jen z menší části celé románové pentalogie a nezachycuje další osudy hlavních hrdinů, a to i velmi tragické, podařilo se seriálu navodit stejný pocit, jaký vyvolává románová předloha - ovzduší tehdejší před/obrozenecké doby viděné očima Aloise Jiráska, který v této době spatřoval jeden z vrcholů českých dějin a který měl pro všechny ty, kteří se snažili i za cenu velkých nesnází a nepříjemností bojovat za spravedlivou budoucnost našeho národa (a dělali to bez vidiny nějakého zisku či uznání), jen slova obdivu a uznání. Ale nebyl by to Jirásek - realista, kdyby hlavní hrdina, ale i ostatní postavy, nebyli vystavováni všedním problémům, vlastním selháním a pochybnostem, rozhodováním mezi nejistotou a zabezpečenou budoucností, osobním tragédiím, a to nehledě k jejich snahám, zásluhám, postavení i charakteru.

F.L.Věk je dílo plné skutečného života, i když nám hodně vzdáleného. Základní témata jsou však stále aktuální - boj za dobrou věc, nebo rezignace a přizpůsobení, charakter, nebo udavačství a ohýbání hřbetu, blahobyt, nebo nejistá existence... Nejdokonaleji tyto životní střety vylíčil Jirásek ve svém Temnu, které tehdejší komunističtí literární vykladači vyzdvihovali do nebes, přestože geniálně zobrazilo dobu ne nepodobnou padesátým létům 20.století, tedy dobu ideologického teroru, všeobecného strachu, udavačství a přizpůsobivosti...

V románu F.L.Věk lze najít mnoho postav, které řešily stejné problémy a dilemata rozdílným způsobem a s odlišnými výsledky. Pro názornost stačí kontrast mezi samotnou hlavní postavou a Václavem Thámem. Charaktery vidí Jirásek nejen u uvědomělých sedláků a umělců, ale i u katolických kněží a vrchnosti (a nemuseli být vůbec zaujatí pro národní věc), a naopak mezi Čechy nachází spoustu udavačů či jinak pokřivených osobností. I z toho je vidět, že román psal člověk zkušený, který mnohé prožil a neviděl svět černobíle.

Zadívat se do seriálu znamená nechat se vtáhnout do doby, která jakoby snad nikdy neexistovala, ale přesto je díky svému ztvárnění přitažlivá a okouzlující. To samé platí i o literární předloze. V obou případech si člověk začne připadat jako součást vykreslované doby.

A ještě jedna věc dokonale spojuje literární předlohu s televizní podobou - každý současník sledováním seriálu či četbou románu pocítí, jak je zobrazovaná doba svým myšlením, životem i stylem jiná než ta dnešní. A pochopí, jak rychle se žije dnes a jak pomalu se žilo tehdy. Někoho bude nudit, tak jako by ho nudilo v té době vůbec žít. Co víc si však lze od historického díla přát, než aby se díky němu cítil člověk jako v popisované době?

Jen skutečný labužník ocení, že se díky skvěle natočenému seriálu a skvěle napsané literární předloze může bez problémů přenést do jiného světa, kde je všechno jinak než dnes. To samo svědčí o mimořádné umělecké kvalitě, i když ne každý ji ocení a ne každému bude blízká.