Alois Jirásek se stal nohsledem  tatíčka Masarýčka v jeho z gruntu falešném a historicky pokřiveném úsilí vybudovat sjednocující ideeu československého národa na základě, ve dvacátých letech 20. století,  již dávno mrtvého českého protestantismu.

Češi v té době byly z velké části a Slováci téměř úplně katolíci. Masaryk se se svými nohsledy pokusil tuto orientaci bojem proti katolické církvi změnit.

Jediné čeho dosáhl, bylo rozkolísání vědomí obyvatel.

Toho se s velkou radostí chopili politruci reálného socialismu a boj proti katolické církvi povýšili na vysokou u úroveň ve smyslu : "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou". K tomu  hlavně a přednostně využívali také falešné a vymyšlené romány A.Jiráska.

Že se to projevuje i v dnešní době je nasnadně. Nevíme co jsme, kdo jsme, kam jdeme, co chceme.

Masaryk se ve svém falešném myšlení dopustil ještě jedné velké chyby a to, že několik set tisíc  slovanských  pologramotných a chudých ovčáků z Podkatpatské Rusi nadřadil třem milionům vzdělaných, bohatých a mocných českých Němců. To mělo bezprostřední příčinu v tragickém konci I. republiky a bezpochyby to podstatně ovlivnilo myšlení a skutky A.H.

Bohužel ten učitel svými romány s bohatou uměleckou fikcí, zasel semínko fanatismu a nesmiřitelnosti v našem národě. 

Blahopřeju autorovi. Odvážný a moc hezký! Dneska psát o Aloisu Jiráskovi to je o strach.

Jirásek byl ovšem také rozporuplný člověk. Romanopisec, používající kouzelně český jazyk. Ale také člověk, který si historii upravoval k vytváření iluzí. Někdy i velmi záměrně a uplaceně.

Bohužel, většina národa se na jeho romány dívá jako na historická fakta

".......který si historii upravoval...": Můžete být konkretní, co máte na mysli? Takhle to vypadá jako pustá a době a jistým kruhům poplatná fráze.

Zajímavé karma Před časem jsem na blogu četla také hezký článek o A.Jiráskovi a jestli se nepletu, tak jste byl rovněž jeho autorem.