Alois Jirásek - zneužitý a zneuctěný umělec a demokrat

Jak dokáže být historie i současnost nespravedlivá. Ač díla Aloise Jiráska četl málokdo, přece má na něj každý svůj (a velmi často radikální) názor. Nemůže za to "starý" Alois Jirásek, ale pouze ti, kteří jeho dílo zneužili a využili.

Kdyby Alois Jirásek viděl, jak s jeho dílem naložila komunistická ideologie a jak výraznou stopu ve vnímání jeho díla zanechala v myslích většiny veřejnosti, bylo by mu asi velmi smutno.

Alois Jirásek, demokrat každým coulem, spisovatel, z jehož děl přímo prýští vědomá podpora rovnosti, volnosti a bratrství, by asi jen ztěží našel společnou řeč s komunistickým režimem. To se nejlépe ukázalo na osudech seriálu podle románu F.L.Věk - režisér František Filip - jako jeden z mála - pochopil skutečného Aloise Jiráska, a hned se dostal do konfliktu s tehdejší komunistickou ideologií, která Jiráska svým výkladem prznila a zneužívala.

Jiráskovým dílem se jako červená nit táhnou tyto základní myšlenky:

• snaha o rovnost všech lidí bez ohledu na jejich původ, snaha o spravedlnost - tento cíl demonstruje na vyhroceném konfliktu mezi těmi, kdo mají moc a zneužívají ji - nelze se divit, že to jsou především "páni" a kněží - a těmi, kteří touto mocí nejvíce trpí - nejvíce tedy obyčejní poddaní, ale nikoliv jen oni - viz např. páter Havlovický v kronice U nás - pokud ovšem čteme Jiráska pozorně, zjistíme, že jeho vidění světa není zdaleka černobílé - obyčejný lid není nijak idealizován, jak Jiráska vykládala komunistická ideologie - viz např. někteří sousedé v F.L.Věkovi, kteří zjevně posílali udání na svého souseda Žalmana, dobré myšlenky prosazují a dobré skutky vykonávají i příslušníci tehdejší mocných - v Jiráskových románech se to jen hemží vzdělanými knězi, inteligenty a pány, kteří se snaží o prosazování demokratických myšlenek, a to ne vždy bez problémů a konfliktů - např. v dramatu Jan Hus zrušil papež při příjezdu Husa do Kostnice jeho klatbu a zatčení Husa proběhlo bez jeho vědomí!! (viz naprostý rozpor s filmem Jan Hus)
• konflikt mezi zaběhnutými názory a pohodlností většiny lidí s novými myšlenkami a snahou o zlepšení fungování společnosti - tím, že Jirásek pojímá své romány jako rozsáhlé kroniky zobrazující život celé společnosti, správně zachycuje postupné pronikání nových myšlenek do vědomí lidí (nejprve se jedná o člověka, který přináší nové myšlenky, a zatímco naráží na nepochopení okolí, získává pro nové názory další jedince - viz např. hlavní hrdina v románu Poklad, F.L.Věk a v U nás - až po vylíčení společnosti, která nové názory přijímá většinově za své) - Jirásek velice dobře ví, že než se ve společnosti něco změní, je třeba hodně práce jednotlivců - odvážlivců, a to i několika generací - je třeba si uvědomit, jak je velice těžké bojovat s všeobecnými předsudky a odsudky - to, že se Jiráskovi vytýká povrchni psychologie postav jeho románů a přílišná popisnost, je zásadní nepochopení Jiráskova díla - Jirásek chtěl vylíčit společnost, její vlastní psychologii a vývoj - snaží se, aby čtenář pochopil podstatu změn ve společnosti a motivaci jednotlivých (nejen) historických postav - a ta je pro tento cíl nemyslitelná bez vykreslení konkrétního stavu společnosti 
• svoboda nejen vyznání - Jirásek se jako demokrat duší i tělem zaměřuje cíleně na období, ve kterých vznikly a začaly se ve společnosti šířit názory propagující názorovou a náboženskou pluralitu - zcela nepokrytě jim fandí a vysvětluje tím i nám, naší generaci, jak je možné, že žijeme v dnešní společnosti, která je mnohem demokratičtější než kdysi dávno - jen díky nekonečné řadě nebojácných jedinců žijeme dnes ve společnosti vysoké názorové i náboženské svobody (proto se Jirásek zabývá husitstvím, protože v něm vidí obrovské nadšení lidí pro - na tehdejší dobu radikální - myšlenky Jan Husa a Jana Viklefa o rovnosti lidí před Bohem a svobodě vyznání, proto se zabývá dobou po Bílé Hoře, kdy byla těžce vybojovaná názorová a náboženská pluralita násilně potlačována, proto se zabývá dobou osvícenství a národního obrození, kdy do celého světa začaly pronikat revoluční názory z Francie apod.)
• národní uvědomění - Jirásek si byl velice dobře vědom, že jen hrdý národ může žít v míru vedle jiných hrdých národů - jakýkoliv útlak ať náboženský, či národnostní, nemůže dopadnout dobře - Jirásek také ví, že jen díky síle jednotlivců může národ přežít i v době, kdy se mu nedaří - věc, která se nám může zdát dnes banální, ale to, že dnes jsme, mluvíme a myslíme v českém jazyce, je jen výsledek práce předchozích generací - my jen sklízíme, co předchozí generace zasely a obdělávaly

Jiráskovi bývá vyčítáno, že vyzdvihuje husitství /husité přece zničili tolik památek apod./  - vyzdvihuje však jen obrovskou (v historii nevídanou) vůli společnosti něco změnit, přiblížit se demokratickým hodnotám - a barokní dobu zavrhuje /bylo přece postaveno tolik barokních památek/ - zavrhuje však jen názorový a náboženský útlak (kdyby nebyl, jistě by i pobělohorskou dobu líčil odpovídajícím způsobem):

• Jirásek byl milovníkem historie a památek - lze si vůbec představit, že by schvaloval ničení pamětihodností? Vždyť ve svých husitských románech i dramatech otevřeně líčí drancování měst a klášterů husity i popravy husitských nepřátel - v dramatu Jan Žižka dokonce líčí hrůzy měšťanů, kteří byli husity pronásledováni, a samotného hlavního hrdinu postaví před závažnou otázku, jejíž vyřešení poodhaluje Jiráskův názor na bezbřehé drancování - Žižka se musí rozhodnout, zda zničí Prahu.
• Jirásek své romány i historická dramata líčí pokud možno bez stranění jedné či druhé straně - z jeho děl je zřejmé, že mu jde o zobrazení myšlenkových a názorových střetů, o prosazení názorového a náboženského pluralismu a o odsouzení jakéhokoliv útlaku a zákazu myšlenek nekorespondujících s vládní ideologií - demokratické myšlenky jsou mu tedy velmi sympatické (podotýkám, že myšlenky - Jirásek totiž ukazuje, jak byly tyto myšlenky uváděny do života, zneužívány a deformovány - jedná se o již uvedené myšlenky týkající se svobody, plurality, rovnosti, tedy myšlenky, o kterých se Jirásek oprávněně domnívá, že společnost posunují dále) - v jeho románech je zachována co největší historická věrnost - neopomíjí fakta např. pro husity nejen pozitivní, ale i negativní - toto hodnocení však nechává na čtenáři - např. když líčí ničení klášterů a upalování mnichů, hádky mezi husity apod. - pozorný čtenář pochopí, že Jirásek demokratické názory předkládá jako samozřejmé, se kterými čtenář od začátku souhlasí (každý je dnes - i za dob Jiráska byl - pro názorovou a náboženskou pluralitu), vše ostatní ovšem pouze popisuje a snaží se jen vysvětlit vývoj a psychologii tehdejší společnosti a chování jejích jedinců -- nesmíme ovšem vnímat Jiráska tak, jak jej zneužili komunističtí ideologové např. ve filmech Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem či Temno.
• Dobu barokní a rokokovou Jirásek také jako celek nehodnotí - předkládá fakta, a je zřejmé, že mu šlo hlavně o vylíčení těžkého období, které skutečně reálně existovalo - totiž období pobělohorské náboženské perzekuce. Pro Jiráska-demokrata nebylo možné nevylíčit odstranění těžce vybojovaných svobod a prosazování jednostranné ideologie (jak by se asi Jiráskovi (ne)líbila totalitní komunistická ideologie!!). Pro Jiráska-dějinného a společenského psychologa nebylo možné nepopsat toto období, a nevysvětlit tak pozdější osvícenskou vlnu demokratických názorových proudů a její široký ohlas ve společnosti (vždyť přece už tady jednou určitá volnost/svoboda byla, proto se mohla pevněji a rychleji zase znovu uchytit). V románu Temno nejsou všichni katoličtí věřící i kněží špatní - pouze je na nich vidět, jak se nechali zmasírovat - a někteří vystrašit - tehdejší ideologií (jaký paradox, že komunističtí ideologové vzali Temno za svůj erbovní román).
• Opravdový čtenář Jiráskova díla naopak potvrdí, že Jirásek dokázal ve svých románech z tzv. období temna (což je pro něj označení pro temno demokracie, svobodomyslnosti, nikoliv kultury apod.) bohatě a s objektivní přesností historika vylíčit nádheru a krásu barokního umění - jak v samotném románu Temno, tak v mnoha dalších prózách.
• Jirásek se snaží být historicky spravedlivý - nevidí třídně, jak mu to komunistická ideologie přisuzovala. V jeho velkých románech se to jen hemží postavami farářů a tehdejších elit společnosti, kteří - sice odsuzující Husa či vlastenčení - dokázali šířit dobro a toleranci (páter Vrba či babička Snížková v F.L.Věkovi, právník Hubatius a starý deklamátor v Temnu apod.).

Alois Jirásek měl velkou smůlu. Ale v souladu se svým názorem a díly by jistě řekl: To chce čas. Ano, dnes to budou jen jednotlivci, kteří pochopí, jak velkým umělcem Jirásek byl, jak vzácné je jeho dílo pro poznání a pochopení naší historie a kolik umění, kouzla a zároveň víry ve svobodu a demokracii lze v jeho díle nalézt. A zítra to už možná budou celé generace nezaujatých čtenářů.

P.S.: Další články, tentokrát o konkrétních Jiráskových dílech, budou následovat.