Dokonalý divadelní zážitek: Jiráskova Lucerna v Divadle v Dlouhé
Jiráskova Lucerna je zvláštní fenomén českého divadla.
Drží se na profesionálních i amatérských jevištích více než sto let, přestože ji mnozí kritikové nemohou přijít na jméno.
Její hodnotu snižují neustálým srovnáváním s náročnými Shakespearovými texty - neuvědomují si, že Jirásek psal Lucernu jako oddechovou pohádkovou báchorku, která má pobavit i přimět k zamyšlení. Hlavně však chtěl Jirásek napsat velkolepé divadlo, které bude podívanou samo o sobě.
A to se mu stoprocentně povedlo jako nikomu před ním ani po něm.
I největší Jiráskovi kritici musí uznat, že v Lucerně musí být něco geniálního, když se jako jedna z mála her neustále hraje a stále si nachází své diváky i tvůrce.
Od tvůrců nejnovější inscenace v Divadle v Dlouhé to byl jistě obrovský risk - inscenovat tak notoricky známou a zprofanovanou Lucernu na scéně, která se zaměřuje na zcela odlišný žánr, muselo zavánět fiaskem. K tomu ze všech stran hlasy - proboha, takový vyšeptalý text od čítankového Jiráska, to dnes nikoho nezaujme, na to nikdo chodit nebude!
Dokonce i autor textu k programové brožuře Divadla v Dlouhé je velmi opatrný, jako by pochyboval, zda má Jiráskovu textu věřit, nebo nikoliv.
A stalo se to, co málokdo očekával.
Lucerna vyhrála na celé čáře, tvůrci i publikum se do ní totálně zamilovali!
Jiráskovi věční kritikové kroutí hlavami a všudemožně hledají, jak zpochybnit tak mimořádný úspěch, který by přáli každému jinému autorovi, ale Jiráskovi to prostě odpustit nemohou.
Jiráskova hra je geniálně vyvážené divadelní tableau - v textu je skryto velké bohatství, které mohou herci při dobrém vedení naplno zužitkovat. Přitom se jedná o text velmi citlivý - když se bere moc vážně a hraje pateticky, vyznívá škrobeně a směšně, když se překročí jemná hranice mezi moudrou a humornou nadsázkou a zesměšněním a hra se zbaví až impresionistického kouzla, stane se hra prázdnou a bezduchou.
Jirásek vložil do Lucerny svůj typický humor a nadhled a oživil ji svou životní moudrostí, tak patrnou v postavách, jako je vodník Ivan či paní kněžna. Zároveň do ní ukryl věčná témata, jako je boj za lidská práva a se zneužíváním moci, statečnost, odvaha, sounáležitost apod. Zaplnil ji různorodými figurkami s jejich starostmi i radostmi.
Vše je vyváženo jako na lékarnických vahách, proto není lehké, Lucernu inscenovat tak, aby naplno odhalila svou krásu a kouzlo.
Tvůrcům Lucerny v Divadle v Dlouhé se to podařilo.
Svěží inscenace, dokonale "vytuněná", přesvědčila, že Lucerna nikdy nebude vyčichlou hrou, která už nemůže diváky oslovit.
A přitom tvůrci připravili inscenaci veskrze moderní - jak využitím všech technických vymožeností (scéna, hudba, zvuk, neotřelé pohybové akce a gagy apod.), tak civilním, nepatetickým herectvím.
Na starších inscenacích Lucerny mě vždy iritovala papundeklová, nerealistická podání některých postav, hlavně mlynáře a Haničky - ale tak je Jirásek rozhodně nenapsal.
V Divadle v Dlouhé jsou však všechny postavy naprosto životné - a tím i blízké.
Všichni zahráli své role znamenitě - chápali jsme nešťastnou, i když stále mezi lidmi, přesto osamělou kněžnu i od lidí prchajícího vodníka Ivana, nebojácného mlynáře, tak těžko odolávajícího krásné a duchaplné kněžně, dětsky nešťastně zamilovaného vodníka Michala, neočekávaně statečného Zajíčka i za každou cenu loajálního a své postavení bránícího vrchního...
Takto by se dalo pokračovat i o dalších postavách...
Seděl jsem v zaplněném hledišti a stala se mi podivuhodná věc, která se stává jen velmi výjimečně - cítil jsem se, jako bych byl u známých, milých lidí na výtečné hostině. Všichni kolem jsme si byli nějak blízcí, a to nejen my, diváci s diváky, ale i my diváci s herci.
A jakmile hra skončila, celé divadlo zabouřilo potleskem, který vyvrcholil ovacemi vestoje.
Staří i mladí, všichni jsme odcházeli nadmíru spokojeni a povzneseni, jako když se rozchází dobří sousedé a přátelé.
"Vyrostla z mého nitra, z českého cítění."
Tak se Alois Jirásek vyjádřil ve svých pamětech o své Lucerně.
Mám pocit, že láska a radost, s kterými Jirásek Lucernu vytvořil, zůstaly v textu navždy zakořeněny a přenáší se na tvůrce i diváky. I to je jeden z mnoha důvodů, proč Lucerna neustále žije a bude navzdory všem pochybovačům stále žít.
(Recenze z představení dne 12.6.2017)
Aleš Kadeřábek
Nesouhlas s plánovaným přemístěním sochy Aloise Jiráska na Jiráskově náměstí v Praze
Jiráskovo náměstí je bezpochyby v nelichotivém stavu a zaslouží si pozornost a revitalizaci. Dlouhá léta neopravená kašna, téměř žádná parková úprava... A socha Jiráska v obležení turistů, fotících se s Tančícím domem...
Aleš Kadeřábek
Jiráskovo dílo navzdory všemu stále žije
12.3.1930 zemřel v 6.40 ve svém pražském bytě v Resslově ulici Alois Jirásek. Po 90 letech od jeho smrti lze s hrdostí konstatovat, že Jiráskův odkaz i dílo stále žijí. A nenajde se snad nikdo, kdo by u nás Jiráska neznal.
Aleš Kadeřábek
Husitská trilogie aneb Jirásek pro 21.století
Divadlo Komedie v Praze obohatilo svůj (a nejen svůj) repertoár o náročný dramaturgický a inscenační kus - rozhodlo se v jednom večeru uvést kompilát z Jiráskových vrcholných historických děl Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.
Aleš Kadeřábek
Sto roků republiky
Slavíme jedno z nejvýznamnějších výročí naší moderní historie - výročí pro náš národ veskrze pozitivní. Komentářů a proslovů už je a ještě bude celá spousta - rád se přiřadím k těm, kdo mají potřebu sdělit svůj názor a pocity.
Aleš Kadeřábek
Jirásek a stromy
Málokdo to ví a málokdo by si to dokázal představit právě v souvislosti s Aloisem Jiráskem - Jirásek velmi miloval stromy.
Aleš Kadeřábek
Jiráskův pohřeb v hronovské kronice
12.3.1930 zemřel v Praze Alois Jirásek, národem milovaný spisovatel. Jiráskův pohřeb se stal jedním z největších pohřbů v české moderní historii.
Aleš Kadeřábek
Hledám tě, bože!
To je výkřik z nitra mladistvé Jiráskovy duše, který je obsažen v krátké Jiráskově básni, básní dnes již neznámé.
Aleš Kadeřábek
Jirásek nebyl komunista
Ač byl Jirásek po své smrti komunistickou ideologií zneužit a stal se v oblasti literatury jejich vlajkovou lodí (což mu mnozí dodnes nemohou zapomenout - jako by za to mohl), za svého života Jirásek komunisty nemusel...
Aleš Kadeřábek
Jiráskův druhý život v novinách
Alois Jirásek (1851-1930) byl za svého života významnou a váženou osobností - proto není divu, že jeho život poutal pozornost tehdejšího tisku.
Aleš Kadeřábek
Dvě neznámé Jiráskovy básně
Nově objevené Jiráskovy básně z doby jeho literárních začátků jsou jedinečnou ukázkou Jiráskovy rané tvorby.
Aleš Kadeřábek
Vojnarka antických rozměrů
Dne 18.6.2016 měla ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti premiéru Jiráskova hra Vojnarka. Jirásek hru napsal v roce 1889 a věnoval ji svému příteli J.V.Sládkovi, první provedení se uskutečnilo v ND v Praze dne 23.4.1890.
Aleš Kadeřábek
Krátké zamyšlení
věnované Elišce K., která dnes vstoupila do světa vezdejšího, do světa pro ni ještě neznámého a cizího.
Aleš Kadeřábek
Nastal čas zlomu
Události v Paříži potvrdily to, co se už dlouhou dobu tuší - v souvislosti s Islámským státem a uprchlickou krizí dochází k radikální dějinné změně.
Aleš Kadeřábek
Poškození budovy Národního muzea na konci války
Historická budova Národního muzea na Václavském náměstí byla na konci války vážně poškozena - mj. i bombardováním.
Aleš Kadeřábek
Dlouhé soumraky a večery dost tíží...
Je jedno, zda je člověk slavný spisovatel, nebo neznámý prodavač. Každý prožívá své radosti i smutky.
Aleš Kadeřábek
Hlášky z textovek
Textovky mají jednu velkou nevýhodu - člověk o ně snadno přijde, snadněji než kdysi lidé přicházeli o své dopisy.
Aleš Kadeřábek
Jan Hus známě neznámý
Letošní velké Husovo jubileum nám přináší pozitivní zjištění - Jan Hus stále žije v našem vědomí a podvědomí a jeho příběh trvale inspiruje i motivuje. Přesto jej a jeho myšlenky vůbec neznáme.
Aleš Kadeřábek
Mozart v Praze
aneb téměř neznámá Jiráskova divadelní miniatura z roku 1916 o Mozartově návštěvě Prahy.
Aleš Kadeřábek
Otevřený dopis Miloši Zemanovi
aneb Občanská výzva k demisi prezidenta republiky zaslaná voličem Miloše Zemana.
Aleš Kadeřábek
Velká omluva
Ano, sypu si popel na hlavu, až se v něm zcela ztrácím, že jsem díky své opravdu hloupé naivnosti uvěřil, že Miloš Zeman bude dobrým prezidentem. Škoda, že to již nemohu změnit. Člověk bohužel dělá chyby a musí za ně nést odpovědnost.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 213
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1380x
Pracovník v pojišťovnictví.
Hobby: politika, hudba, divadlo, literatura, historie, film, cestování.
Pocházím z venkova, ale od roku 1996 bydlím v Praze.
Pracoval jsem v různých oborech, např. v cestovním ruchu, překladatelské firmě, marketingu apod.