Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dokonalý divadelní zážitek: Jiráskova Lucerna v Divadle v Dlouhé

13. 06. 2017 21:23:23
Více než sto let stará Jiráskova pohádková hra zazářila v kongeniální inscenaci režisérky Hany Burešové.

Jiráskova Lucerna je zvláštní fenomén českého divadla.

Drží se na profesionálních i amatérských jevištích více než sto let, přestože ji mnozí kritikové nemohou přijít na jméno.

Její hodnotu snižují neustálým srovnáváním s náročnými Shakespearovými texty - neuvědomují si, že Jirásek psal Lucernu jako oddechovou pohádkovou báchorku, která má pobavit i přimět k zamyšlení. Hlavně však chtěl Jirásek napsat velkolepé divadlo, které bude podívanou samo o sobě.

A to se mu stoprocentně povedlo jako nikomu před ním ani po něm.

I největší Jiráskovi kritici musí uznat, že v Lucerně musí být něco geniálního, když se jako jedna z mála her neustále hraje a stále si nachází své diváky i tvůrce.

Od tvůrců nejnovější inscenace v Divadle v Dlouhé to byl jistě obrovský risk - inscenovat tak notoricky známou a zprofanovanou Lucernu na scéně, která se zaměřuje na zcela odlišný žánr, muselo zavánět fiaskem. K tomu ze všech stran hlasy - proboha, takový vyšeptalý text od čítankového Jiráska, to dnes nikoho nezaujme, na to nikdo chodit nebude!

Dokonce i autor textu k programové brožuře Divadla v Dlouhé je velmi opatrný, jako by pochyboval, zda má Jiráskovu textu věřit, nebo nikoliv.

A stalo se to, co málokdo očekával.

Lucerna vyhrála na celé čáře, tvůrci i publikum se do ní totálně zamilovali!

Jiráskovi věční kritikové kroutí hlavami a všudemožně hledají, jak zpochybnit tak mimořádný úspěch, který by přáli každému jinému autorovi, ale Jiráskovi to prostě odpustit nemohou.

Jiráskova hra je geniálně vyvážené divadelní tableau - v textu je skryto velké bohatství, které mohou herci při dobrém vedení naplno zužitkovat. Přitom se jedná o text velmi citlivý - když se bere moc vážně a hraje pateticky, vyznívá škrobeně a směšně, když se překročí jemná hranice mezi moudrou a humornou nadsázkou a zesměšněním a hra se zbaví až impresionistického kouzla, stane se hra prázdnou a bezduchou.

Jirásek vložil do Lucerny svůj typický humor a nadhled a oživil ji svou životní moudrostí, tak patrnou v postavách, jako je vodník Ivan či paní kněžna. Zároveň do ní ukryl věčná témata, jako je boj za lidská práva a se zneužíváním moci, statečnost, odvaha, sounáležitost apod. Zaplnil ji různorodými figurkami s jejich starostmi i radostmi.

Vše je vyváženo jako na lékarnických vahách, proto není lehké, Lucernu inscenovat tak, aby naplno odhalila svou krásu a kouzlo.

Tvůrcům Lucerny v Divadle v Dlouhé se to podařilo.

Svěží inscenace, dokonale "vytuněná", přesvědčila, že Lucerna nikdy nebude vyčichlou hrou, která už nemůže diváky oslovit.

A přitom tvůrci připravili inscenaci veskrze moderní - jak využitím všech technických vymožeností (scéna, hudba, zvuk, neotřelé pohybové akce a gagy apod.), tak civilním, nepatetickým herectvím.

Na starších inscenacích Lucerny mě vždy iritovala papundeklová, nerealistická podání některých postav, hlavně mlynáře a Haničky - ale tak je Jirásek rozhodně nenapsal.

V Divadle v Dlouhé jsou však všechny postavy naprosto životné - a tím i blízké.

Všichni zahráli své role znamenitě - chápali jsme nešťastnou, i když stále mezi lidmi, přesto osamělou kněžnu i od lidí prchajícího vodníka Ivana, nebojácného mlynáře, tak těžko odolávajícího krásné a duchaplné kněžně, dětsky nešťastně zamilovaného vodníka Michala, neočekávaně statečného Zajíčka i za každou cenu loajálního a své postavení bránícího vrchního...

Takto by se dalo pokračovat i o dalších postavách...

Seděl jsem v zaplněném hledišti a stala se mi podivuhodná věc, která se stává jen velmi výjimečně - cítil jsem se, jako bych byl u známých, milých lidí na výtečné hostině. Všichni kolem jsme si byli nějak blízcí, a to nejen my, diváci s diváky, ale i my diváci s herci.

A jakmile hra skončila, celé divadlo zabouřilo potleskem, který vyvrcholil ovacemi vestoje.

Staří i mladí, všichni jsme odcházeli nadmíru spokojeni a povzneseni, jako když se rozchází dobří sousedé a přátelé.

"Vyrostla z mého nitra, z českého cítění."

Tak se Alois Jirásek vyjádřil ve svých pamětech o své Lucerně.

Mám pocit, že láska a radost, s kterými Jirásek Lucernu vytvořil, zůstaly v textu navždy zakořeněny a přenáší se na tvůrce i diváky. I to je jeden z mnoha důvodů, proč Lucerna neustále žije a bude navzdory všem pochybovačům stále žít.

(Recenze z představení dne 12.6.2017)

Autor: Aleš Kadeřábek | úterý 13.6.2017 21:23 | karma článku: 8.94 | přečteno: 216x

Další články blogera

Aleš Kadeřábek

Jirásek a stromy

Málokdo to ví a málokdo by si to dokázal představit právě v souvislosti s Aloisem Jiráskem - Jirásek velmi miloval stromy.

6.5.2017 v 13:23 | Karma článku: 7.13 | Přečteno: 115 | Diskuse

Aleš Kadeřábek

Jiráskův pohřeb v hronovské kronice

12.3.1930 zemřel v Praze Alois Jirásek, národem milovaný spisovatel. Jiráskův pohřeb se stal jedním z největších pohřbů v české moderní historii.

21.3.2017 v 22:37 | Karma článku: 16.70 | Přečteno: 634 | Diskuse

Aleš Kadeřábek

Hledám tě, bože!

To je výkřik z nitra mladistvé Jiráskovy duše, který je obsažen v krátké Jiráskově básni, básní dnes již neznámé.

6.1.2017 v 18:29 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Náboženské bludy a prezidentová milost Kajínkovi

Vážený člen jakékoliv náboženské nebo církevní organizace, který žije vzorným osobním, manželským a rodinným životem, nemá v přítomnosti Boha bible žádnou výhodu ani přednost před lhářem, darebákem, zločincem a poběhlicí.

27.6.2017 v 18:09 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 557 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 284 | Diskuse

František Filip Dvořák

Sugesce k ovládání společnosti

Od nepaměti tento mechanismus využívaly kulty a církve všeho druhu. A proč to dělají? Inu - myslí to s námi dobře. Dokonce tak dobře, že nás ochrání před tím, abychom se namáhali myslet sami.

27.6.2017 v 12:58 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 533 | Diskuse

Jaroslav Čejka

O miliardáři, kterému ukradli křeslo

Wolkrova "Pohádka o milionáři, který ukradl slunce" už dávno není in. Zná ji jen málokdo. Podobně jako jejího autora. Dnes jsou v kurzu jiné příběhy. Například ten o miliardáři, kterému ukradli křeslo. To ministerské, samozřejmě.

27.6.2017 v 12:27 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 838 |

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 209 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1329
Narozen v roce 1976. Pracovník v pojišťovnictví. Hobby: politika, hudba, divadlo, literatura, historie, film, cestování. Pocházím z venkova, ale od roku 1996 bydlím v Praze. Pracoval jsem v různých oborech, např. v cestovním ruchu, překladatelské firmě, marketingu apod.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.