Jan Hus známě neznámý

Letošní velké Husovo jubileum nám přináší pozitivní zjištění - Jan Hus stále žije v našem vědomí a podvědomí a jeho příběh trvale inspiruje i motivuje. Přesto jej a jeho myšlenky vůbec neznáme.

Názory, které dnes již nikdo nepochopí, ale středověkému člověku vůbec nebyly cizí - takové zastával i Jan Hus.

Třeba o tanci - Jan Hus byl jeho zarytým nepřítelem. Ostatně nebyl ve středověku sám. Již v Husově době se jednalo o přežitek, jistý relikt. Kázání proti tanci měla smysl v posledních dobách starého Říma, kdy tance znamenaly skutečné orgie a bakchanálie. Za Husovy doby však byly tance naprosto nevinné... Přesto Jan Hus proti tanci dost ostře psal:

"Pakli tanečníci a tanečnice kdy tančí, svůj čas veškeren od Pána Boha propůjčený zle a nehodně strávíce v hříších smrtelných mnohých, proti přikázání Božímu mrhají, zvláště a nejvíce v neděli aneb v jiné svátky, v nichžto by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu dobrému snažně v náboženství velikém připravovati, hříchů se vystříhati, na Pána Boha sladce mysliti..."

"Ano se tu pohříchu mnoho smrtelných, i němých hříchů děje, smilným, nečistým myšlením, frejováním, neřádným pohledem, řečí oplzlou, marnou a mnohou, údů dotýkáním, makáním a objímáním i jiným zlým pácháním. Tu jest svárů, smíchů i křiku dosti, tu pýchy, závisti, hněvů i jiné mnohé zlosti."

Jeho názory na manželství by dnes ochránci práv sotva akceptovali:

"Zaviní-li kdy žena, trestej ji tajně a tiše bez pohoršení; pakliže bude odreptávati, čehož Bože nedej, tedy metlou, ne kyjem ji trestej."

Většinu Husových názorů však můžeme i dnes přijmout za vlastní:

"Věz, že nemůžeš hříchů konečně skrýti; neb musíš je všem lidem, andělům i ďáblům v soudný den oznámiti. Tu viz a přichyl uši své, že kam se obrátíš, co´s v duši, v svém svědomí položil, buď zlé neb dobré, svědomí chová tobě, dokud jsi živý, a vrátí tobě, když budeš mrtvý... A tak kam se člověk obrátí, vždy buď chvála, aneb pohanění za ním jde; a tak člověk v domu svém, totiž v duši své má protivníky: aj žaluje na něho svědomí, svědčí paměť, soudí ho rozum, rozkoš ukazuje, kterak má mučen býti, bázeň neb strach jest kat, a rozkoše jsou mučení; neb kolik měl člověk zlých a kterak velikých zlých rozkoší, tolik a tak velkých má míti utrpení."

Z Husových textů lze poznat člověka moudrého a zkušeného, který se nebojí používat i velmi expresivní výrazy:

"I kdo by mohl vymluviti, neřku vypsati všecky psoty, co jich může člověk v světě míti: je-li mlád, nutí ho žádost tělesná k smilství, k pýše, k rozkoši; nemá-li toho, toť jest utrápený; pakli má, toť vešken jest poražený... pak-li přijde k věku starému, ihned srdce jeho bude tesklivé, hlava se jemu třese, truchliva jest duše, dech smrdí, tvář se vráská, velikost se krčí, blikají a tečou oči, z nosu teče, ústa sliní, zuby vypadávají, rty hnijí, vlasy lezou, uši hluchnou, hlas chraptí, srdce mdlé, chroptění v prsou a hudci v hrdle, a co jiných po těle nedostatků!"

A za nekompromisním popisem stáří by se dali tušit spíše dnešní náctiletí než Jan Hus:

"Starý, v zlosti zastaralý, nebrzo se polepší, jako křivé dřevo staré nebrzo kdo napraví; starý brzo se popudí, a těžce a nebrzo se ukojí, brzo zlému uvěří, a nebrzo od toho ustoupí; starý, lakomý a skoupý, smutný a žalobný, brzký k mluvení, a zpozdilý k slyšení a hotový k hněvu; má-li peníze, těch tají, nerad dává, rád bere, když dají; chválí lidi staré, umrlé, hyzdí živé; touží po čase minulém, chlubí se dávnými skutky, vzdychá po nich, zatřásá hlavou, sklesna zuby pořehtává, že nemůže hřešiti; již se mu srdce třese, plíce ledva vzduch k dýchání přijímají, přece se nad hlavu pozdvihují, hřbet se krčí, tělo se třese, již na paty kálí, a smrt u dveří stojí, avšak kmet neb baba pokřikne: Hý!"

Husovy výkřiky

"A čím jsme déle živi, tím více hříchů přibývá a také tím větší muka nás čekají", "Každý den zla přibývá a dobroty ubývá", "A když člověk nejraději chce býti živ a u veselí přebývá, a míní, že má dlouho býti živ, a klade před sebou, že mnoho způsobí, ihned se ho nemoc chopí a smrt udáví"

nejsou snad i výkřiky dnešní civilizace?

Hus o své době a svých bližních hodně přemýšlel - samozřejmě jeho myšlení bylo ovlivněno dobou, ve které žil a která byla postavena na jiných hodnotách a základech než ta naše. I tak je jeho dílo plné nesmrtelných myšlenek, které nás mohou inspirovat i dnes, i když bychom si s Husem jinak jen velmi těžko rozuměli:

"A tak štěstí z jedné strany a neštěstí z druhé strany mne může ranit. Štěstí svou sladkostí mne klame, že pokládám bezpečí sobě, a neštěstí mne svou hořkostí straší a vede mne v netrpělivost."

"Pomni, synu, že červ hryzoucího svědomí neumírá a oheň nehasne."

"Učme se dobře žíti, abychom uměli dobře zemříti."

"Kdo se smrti bojí, ztrácí radost ze života."

"Jeden hřích smrtelný vleče za sebou druhý."

"Sebe-li ovládati budeš, v pravdě králem budeš."

Díky svému dílu i životu zůstane Jan Hus natrvalo jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin, ikonou našeho češství, jakýmsi patronem českého národa. Určitě si to zaslouží.